Během rekonstrukce kostela sv. Petra a Pavla v Čáslavi byl 21. listopadu 1910 objeven zazděný výklenek v severní stěně věže. V něm byly uloženy kosterní ostatky, větší zlomek keramiky, rozpadlá látka a snad dvě šindelové dřevěné destičky. Rozhořela se prakticky okamžitě živá diskuze o tom, zda se může jednat o ostatky Jana Žižky. První antropologický posudek vypracoval zakladatel české antropologie Jindřich Matiegka, ale jeho posudek nebyl dalšími odborníky akceptován. Zásadně přispěl k otázce ztotožnění kalvy s osobností Jana Žižky přední český antropolog Emanuel Vlček, který provedl nový antropologicko lékařský průzkum čáslavského objevu. Profesor Vlček se na základě výsledků svého zkoumání a ztotožněním s historickými událostmi přiklonil k názoru, že se v případě čáslavské kalvy jedná o autentický pozůstatek Jana Žižky. Nejnovější výzkum, který zatím nebyl publikován v odborném tisku, provedl Ústav jaderné fyziky AV ČR. Radiouhlíkovou metodou datování bylo zjištěno, že sledovaný jedinec (čáslavská kalva) mohl zemřít kolem roku 1424, tedy ve stejné době, jako Jan Žižka z Trocnova.

Při práci s kosterním materiálem, který je připisován slavnému vojevůdci z Trocnova, bylo využito nejnovějšího postupu forenzní rekonstrukce podle lebky, nazvaného „strukturální aproximace“. Metoda vznikla při studiu a pokusu o přiblížení tváře sv. Ludmily. Je založena na statistické analýze tomografických skenů živých lidí a digitálních modelů lebek z archeologických výzkumů po celém světě. Metrické závislosti v obličejové části lidské lebky a také mezi kostí a měkkými tkáněmi člověka, definované právě strukturální aproximací, dnes využívají specialisté v kriminalistice i v medicíně. To, co bylo definováno při studiu kostí sv. Ludmily, tzv. olomouckých Přemyslovců a nyní i Jana Žižky dnes pomáhá živým pacientům na operačních sálech nemocnic po celém světě. Forenzní zkoumání a aproximace obličeje podle kosterního materiálu z Čáslavi proběhlo díky počítačovému programu OrtogOnBlender, který je od dubna 2024 zdarma (Open Source software) a s plnou českou podporou dostupný všem zájemcům o 3D dokumentaci i lékařům v ČR.

Výsledné přiblížení tváře je prezentováno ve dvou variantách. V prvním případě jde o plně objektivní vyobrazení podle forenzních vědeckých postupů bez drobných obličejových detailů, o nichž nic konkrétního nevíme. Proto je jen v šedém provedení, se zavřenýma očima a bez vlasů i vousů. Druhý přístup již ukazuje plnohodnotný obličej v barvě, doplněný o řadu spekulativních detailů (jako je barva očí, barva vlasů, účes apod.). Tato poslední etapa rekonstrukce obličejů je již z velké části uměleckým vkladem. Z výzkumu ani z písemných pramenů nemáme totiž žádné informace o barvě očí, barvě vlasů, délce vlasů, účesu a přesném odstínu pleti. Tyto spekulativní doplňky vzešly z mezioborové diskuze všech zainteresovaných odborníků (antropologů, archeologů a historiků). 

Na aproximaci obličeje Jana Žižky spolupracovali:

• Cicero da Costa Moraes – 3D designer, ARC team Brazil
• Jiří Šindelář – geoinformatik, nestatní nezisková výzkumná organizace Naše historie
• Matěj Šindelář – specialista na 3D fotogrammetrii, Naše historie
• Zuzana Thomová – archeoložka, Jihočeské muzeum v Českých Budějovicích
• Jakub Smrčka – ředitel Husitského muzea v Táboře
• Thiago Beaini – chirurg, Universidade Federal de Uberlândia, Brazílie
• Francesco Maria Galassi – antropolog, (FAPAB) Research Center, Avola, Itálie

Autor obrazových materiálů: Cicero da Costa Moraes