Incident, který utkví v paměti. Mohutný Kanaďan se skácel u sítě s vytrčenou nohou v nepřirozeném úhlu. Hala ztichla. Všem bylo jasné, že tohle nebude jen tak. Komplikovaná zlomenina v kotníku ukončila sezonu Sama Taylora-Parkse, který byl blokařskou oporou českobudějovického týmu. „Zranění bylo komplikované v tom, že v kotníku byla jak zlomenina, tak přetrhané vazy. Takže doba hojení je dlouhá. Bylo potřeba udělat chirurgický zákrok a je nutné nohu déle fixovat,“ vysvětluje kondiční trenér Jakub Kalus.

Taylor-Parks si poležel nějakou dobu v nemocnici, kam mu spoluhráči přiváželi jídlo a další potřebné věci. Dorazila i maminka z Kanady. Po pouhých třech týdnech však už začal s tréninkem, v rámci svých možností. „I když je pohyb pro mě teď trochu složitější, tak mi to za to stojí. Rozhodně je každý den o něco lepší – zmenšují se otoky a celkově se cítím lépe. Z toho jsem fakt nadšený, že to postupuje dobře. Je otravné mít tu velkou botu na noze, ale můžu se už více hýbat. Bylo to trochu na hlavu být zavřený doma sám. Takže je skvělé být zpátky v posilovně a něco dělat,“ usmívá se Sam Taylor-Parks.

Zraněný kotník má zafixovaný a zatím ho nemůže rozhýbávat. „Už se to ale pomalu blíží, na konci tohoto týdne už by se Sam mohl dostat do lehčí mobilizace. Snažíme se posilovat alespoň svaly stehna na zraněné noze, plus samozřejmě zdravou nohu a horní část těla,“ líčí Kalus, který se individuálně věnuje zraněnému blokaři a vymýšlí variace cviků, aby byl stále v tréninkovém procesu a kontaktu s týmem. „Díky tomu pro něj později bude příjemnější a snadnější návrat do plného tréninku, až se bude moci více hýbat,“ doplňuje kondiční trenér.

Kotník se musí nejdříve pořádně zahonit a všechno správně srůst, než se Taylor-Parks bude moci začít připravovat s týmem. „Myslím si, že je schůdné, aby se více zapojil někdy v červnu–červenci. Pro nás to tedy znamená spíše až v letní přípravě. Ale budeme se snažit v té době, kterou máme, abychom už se dostali do pobíhání, dopadání a tak dále. Do plného tréninku to u Sama vidím až na konec léta,“ předpovídá Jakub Kalus, který s rekonvalescencí po podobném zranění pomáhal před třemi lety Radku Machovi.

205 centimetrů vysoký kanadský chasník prokázal skvělý charakter, a i přes svou indispozici se snaží mužstvu Jihostroje pomáhat, jak je v jeho silách. „Během domácích zápasů trávím celý den s týmem. Jsem už ráno na tréninku, pak jdu s klukama na oběd, na poradu u videa a zůstávám až na samotný zápas. Cítím se fajn, když můžu být u toho. Nejsem samozřejmě s týmem pořád, ale snažím se kluky podporovat a být pořád součástí atmosféry. To je mnohem lepší, než ležet doma sám,“ říká Sam Taylor-Parks, který na závěr potvrzuje, že bude připravený se zapojit, jakmile začne příprava na další sezonu.