Městská policie České Budějovice
před 23 hodinami
Jedenačtyřicetiletý muž mířil v pátek nad ránem domů, tam však nedošel. Zranění kolene při špatném našlápnutí...
Partneři zpravodajství
Český výběr do 18 let nadchnul svými výkony na tradičním mládežnickém turnaji Hlinka Gretzky Cup. Nakonec skončil druhý, v napínaném finále podlehl Kanadě v prodloužení. Na turnaji se představili i zástupci Motoru, útočníci Humeník (na fotce) s Drančákem a brankář Mařík.
Matyáš Mařík odchytal na turnaji vítězný zápas proti Německu (6:2), jinak plnil roli dvojky za Jakubem Milotou. Mařík přišel do Motoru před sezónou z Plzně.
Útočník Samuel Drančák prožil v Motoru úspěšný minulý rok, v nadcházející sezóně ale bude působit v zámoří, rozhovor o tom jsme vám nabídli zde. Na turnaji si připsal jednu branku.
Útočník Matyáš Humeník nastupoval po Drančákově boku ve čtvrté útočné formaci a i on si připsal jednu přesnou trefu. Rozhovor s šestnáctiletým talentem mimo jiné o přípravě s A týmem jsme vám přinesli nedávno, nyní jsme Matyáše kontaktovali se žádostí o pár slov k Hlinka Gretzky Cupu.
Chyběl nám kousek, mrzí Matyáše Humeníka
Co pro vás znamenala už samotná nominace na turnaj?
Byl jsem za ni hodně rád. Bylo to pro mě velké.
Když jste se v Břeclavi s týmem poprvé sešli, v jaký výsledek jste třeba tajně věřil?
Vůbec jsem netušil, jak bychom na tom mohli být, jak skončíme. Ale když se pak turnaj posouval dál a dál, už jsem doufal, že to dotáhneme do vítězného konce.
V čem byla nakonec síla týmu?
Myslím, že jsme měli výborného gólmana a obranu, rozhodně i první útok nasázel hodně gólů a ostatní se k němu přidaly. Myslím si, že tým si celkově sednul.
Jak jste si turnaj užil? Co vám z něj utkví v paměti?
To finále. To bylo před tím množstvím fanoušků něco neskutečného. A celkově každá výhra byla na takovéto úrovni hodně dobrá, jsem za to rád. Ale finále byl zatím můj největší hokejový zážitek a zároveň i největší úspěch, tohle se jen tak nezažije.
Poprvé v kariéře jste hrál před tisícovkami fanoušků. Nerozklepala se vám kolena?
Když jsem viděl, že na první zápas přišlo přes dva tisíce lidí, tak jsem byl docela nervózní, protože jsem to opravdu nikdy nezažil. Postupem zápasů jsem si na to ale zvyknul, i když se návštěvnost stále zvyšovala. Na zápasy se přijela podívat rodina, měl jsem tam i přítelkyni, přijel i kámoš, takže známých jsem měl na tribuně docela dost.
Byla po finále vůbec nálada na slavení stříbra?
S týmem jsme žádnou rozlučku nebo oslavu neměli. Jak jsou všichni z různých částí republiky, tak už jsme nic nestihli. V sobotu jsme ale rozhodně byli po zápase zklamaní. Chyběl nám kousek, chtěli jsme turnaj vyhrát. Na druhou stranu, musíme být za stříbro rádi, protože to je určitě velký úspěch.
Jak byste zhodnotil své účinkování na turnaji?
Myslím, že s Drančim (Samuel Drančák, pozn. redakce) to bylo ve čtvrté lajně dobré, hrálo se mi s ním dobře. To pak i s Klímičem. Turnaj jsem si užil. V některých zápasech jsem měl rozhodně šance, které jsem mohl proměnit. Ale tak to prostě je.
A co vám měření sil s nejlepšími hráči vašeho věku ukázalo?
Že někteří hráči mého věku jsou fakt dobří. Že je to hodně rychlý hokej, že je to na vysoké úrovni. A že se musí makat, protože to není žádná sranda. Rozhodně mi to ukázalo, že musím ještě víc dřít, abych se furt zlepšoval a mohl si na takové úrovni ještě někdy zahrát.
Vrcholem reprezentační sezóny by pro vás bylo na jaře mistrovství světa osmnáctek, že?
Budu rád za každou akci s reprezentací. Uvidíme, jak to půjde. Mistrovství je hodně daleko, to mě čeká ještě dlouhá sezóna.
A co vás čeká teď, v nejbližší době?
Sezóna v Motoru, za juniorku. Teď bych ještě měl nastoupit s áčkem na led a pak se uvidí, měl bych se asi vrátit do juniorky, kde začneme sezónu.
MICHAL ŠPÍREK, FOTO RONALD HANSEL (JUNIORSKÝ HOKEJ)
